Při výuce finanční gramotnosti se v českých školách klade příliš velký důraz na detaily, místo abychom se v dětech snažili vybudovat základní instinkty, které ve světě peněz platí po století. Tedy například chránit se před rizikem, spořit a uvědomit si, že vše má svou cenu, tvrdí ekonom České spořitelny Michal Skořepa. Chyby se dělají i v rodinách, kde se o penězích s dětmi nemluví vůbec. Téhle problematice se Skořepa věnuje již řadu let, je spoluautorem učebnice finanční gramotnosti pro základní školy a dvou knih ekonomických pohádek. Realizoval rovněž desítky seminářů pro učitele. Varuje, že nedostatek finanční gramotnosti není jen problém jednotlivců, ale potenciální hrozba pro celou společnost.
Jak vlastně definovat finanční a ekonomickou gramotnost?
Úplně jednoduše řečeno je finanční gramotnost schopnost orientovat se ve světě financí tak, abych nepřišel zbytečně k úhoně. A pokud mám možnost investovat, abych své peníze investoval rozumným způsobem. Pokud jde o ekonomickou gramotnost, jde o schopnost porozumět tomu, co a proč se děje v ekonomice, chápat její základní zákonitosti. Finanční gramotnost je podstatná především pro osobní život člověka, protože ovlivňuje naše každodenní chování. Ekonomická gramotnost určuje i to, jak si lidé vybírají své politické představitele ve volbách. Před nimi politici slibují hory doly, a je‑li člověk finančně a ekonomicky gramotný, dokáže prohlédnout, do jaké míry jsou politické proklamace a sliby reálné. Ideálně by pak finančně a ekonomicky gramotní lidé měli volit relativně rozumnou politickou reprezentaci, díky čemuž by následně měla ekonomika prosperovat, což se zase zpětně pozitivně odráží na životě jednotlivých lidí. Naopak platí, je‑li společnost finančně negramotná, lidé snáze upadají do potíží, což zase může způsobovat, že inklinují k radikálnějším politickým názorům. A to je samozřejmě celospolečensky nebezpečné.
Jakmile mám základní příjem, ať z brigády nebo kapesného, měl bych se naučit vytvářet si rezervu. Pravidelně odkládat tak deset procent.
Jak dobře, či špatně se podle vás v Česku učí finanční gramotnost?
Učí se už delší dobu, přes deset let je to dokonce podle rámcového vzdělávacího programu povinnost. Ale obávám se, že úroveň kvality výuky je v jednotlivých školách dramaticky odlišná. Ideální by bylo, kdyby se výuka finanční a ekonomické gramotnosti prolnula hned do několika předmětů. Například úročení se může napůl řešit v matematice a napůl v základech společenských věd, v historii se může probírat vývoj peněz, v zeměpisu zase, jak jsou jednotlivé státy bohaté. V realitě to ale dopadá většinou tak, že se výuka hodí na vyučujícího základů společenských věd s tím, že to nějak odříká. Dotyčný učitel pak mnohdy ví o světě financí méně než některé děti. A podle toho výuka taky vypadá. Přitom tento typ gramotnosti je pro život lidí podstatně důležitější než třeba detailní znalost dějin punských válek.
Kdy by se podle vás mělo začít s výukou finanční a ekonomické gramotnosti v rodině?
Myslím, že v okamžiku, kdy dětem začneme dávat kapesné. A to by podle mě mělo být od co nejútlejšího věku, jakmile dítě zvládne základní počty. Nevidím žádný problém, proč by pak nemohlo od rodičů dostat každý týden třeba jednu korunu nebo nějakou jinou minimální sumu. Děti mají touhu pronikat do světa dospělých a dělat složité a důležité dospělácké věci. A tohle je přesně způsob, jak jim můžeme toho našeho světa dát ochutnat. Většina dětí si to užije, protože najednou mají nad něčím moc. Jinak tráví celý den tím, že je jim neustále něco přikazováno. A tady se najednou objeví malinký ostrůvek, ve kterém jsou svými pány. Samozřejmě musí rodiče dodržet tu základní zásadu, že nesmí dětem určovat, za co ty našetřené peníze utratit mohou, a za co ne.
Je lepší dávat dětem kapesné v hotovosti nebo jim založit účet v bance?
Jestli mají děti peníze uložené doma v prasátku, nebo v bance, je podle mne sekundární. Důležité je, aby o svých úsporách mohly svobodně rozhodovat a měly nad nimi plnou kontrolu.
Číst celý článek ze zdroje: ekonom.cz…
