Kdo by neznal japonské profesionální společnice, zvané gejši, které jsou však často zaměňovány za, v našich končinách běžné, prostitutky. Gejša však nebyla žádná dívčina stojící u rušné silnice. Na své povolání bývala tato děvčata připravována už od útlého věku, a proto prožívala zcela jiný život než ostatní.
Začněme hned největším paradoxem, prvními představiteli tohoto povolání totiž byli muži. Gejši-ženy se v tomto povolání začaly prosazovat až mnohem později, zhruba v polovině 18. století. První gejšu-ženu máme zaznamenánu v roce 1751 v nevěstinci v Kjótu. Tyto pak se svým bílým make-upem a tradičním kimonem okouzlily nejednoho cestovatele. Dnes je toto povolání už jen výlučně ženským.
Pojem gejša vychází ze slova gej, tedy umění, a ša, tedy přítomnost či společnosti. Gejša tak vlastně znamená doprovod umělkyně. Povolání gejši není jen tak ledajakým, výchova budoucí gejši totiž začíná už v útlém věku, zpravidla tradičně ve 3 letech a 3 dnech, což absolvují většinou dcery bývalých gejš. Děvčátka se začínají učit tančit, zpívat nebo příjemně hovořit. Později je však čeká i studium umění čajového obřadu, kaligrafie, hra na šamisen, flétnu, bubínky a další japonské nástroje.
Okolo čtrnáctého věku se z děvčat stávají gejši učednice, tzv. Majko a ujímá se jich starší gejša, kterou doprovází na večírky a která je také seznamuje se svými zákazníky. Pravými gejšami se stávají až v osmnácti letech. Ani tím ale jejich vzdělávání nekončí, pokračují totiž dál v učení tance a hry na hudební nástroje.
Odpanění jako symbol
Až do 50. let minulého století bylo obvyklým krokem k dospělosti gejši tzv. mizuage, což bylo obřadné odpanění. Toto spočívalo v tom, že dostatečně známá gejša učednice nabídka k prodeji své panenství. Získanou částkou pak splatila dluh za svou stravu, kimona, výchovu a výuku v umění. Majitelka čajovny, kde byla taková učednice zaregistrovaná, začala mizuage nabízet nejbohatším zákazníkům domu nebo nejbohatším mužům z města. Poté následovala společensky velmi prestižní dražba o právo prvního styku s takovou učednicí. Muž, který nabídl nejvyšší částku nebo i jiné výhody, pak měl privilegium zbavit takovou gejšu panenství. Jednalo se však skutečně jen o obřadní záležitost a oba dva se pak spolu zpravidla nestýkali. O nějakém dalším, tj. „opakovaném“ právu na sex, pak už nemůže být ani řeč. Gejši sice byly profesionální společnice, ale své milenecké vztahy si vybíraly samy, protože s jejich prací nijak nesouvisely, ačkoliv by se nám dnes mohlo zdát, že tomu tak nebylo.
Zdroj: Geisha of Gion, Geisha : a living tradition
