Podle ní na celou věc upozornila policii bývalá zaměstnankyně jeslí, rodiče dětí o ničem nevěděli. „Po prověření celé věci jsme obvinili tři osoby z tresného činu ohrožování výchovy dítěte.
V případě odsouzení jim hrozí až pětiletý trest odnětí svobody,“ řekla televizi lounská policejní mluvčí Ilona Gazdošová.
Televize doplnila, že podle zdroje seznámeného s vyšetřováním případu má policie i záznamy, na kterých je slyšet, jak učitelky děti plácnou nebo jim nadávají.
KOMENTÁŘ:
V posledních několika létech se policie zabývala opakovaně obdobnými případy, které vyskytují na různých místech bez ohledu na zřejmé podobnosti. Vzhledem k tomu, že u případů jsou podobné znaky, zdálo by se, že může docházet k celospolečenskému problému, který se nově objevuje. Také je zřejmé, že se stále více objevují oznamovatelé, kteří upozorní na takové chování, které v minulosti bylo běžnou výchovnou praxí jak v rodině, tak před školních zařízeních, ba se hojně v podobě fyzických trestů dříve u pedagogických pracovníků objevovalo na základních ba dokonce i středních školách, kde hranicí zlobu bylo dovršení osmnáctého roku, ve kterém mladiství již nebyli považování za děti s omezeným výkonem práv.
Dnes se ukazuje, že často u starších pedagogických pracovníků, mohou být metody trestání z dob minulých stále praktickým nástrojem jek rychle a efektivně zřídit pořádek, bez ohledu na to jaká práva děti v dnešní době požívají, byť ve svém věku nemají plnou právní odpovědnost za své chování s skutky.
Faktem je, že i rodiče mezi formy trestání vlastních dětí nezařazují fyzické tresty a díky tomu se významně mění celý přístup k individuálnímu projevu i rozvoji dětí a fyzické násilí se považuje nejen za trestný čin, ale i za významný exces při výchově dětí, který se dříve mohl v pozdějším věku ukazovat jako posunutý normativ při šikaně na pracovišti nebo dříve známějších projevů šikany při výkonu základní vojenské služby, kde byly zneužívány často protichemické masky při fyzické zátěži, jako je běh nebo fyzicky náročný výcvik. Tyto projevy šikany získané v dětství byly dál aplikovány a prostupovaly dál celou společností, jako zvyklosti při řešení běžných situací a v různých formách se mohou projevovat dodnes.
Proti pólem výchovy dětí je Anglie, kde se děti berou jako nezralé osobnosti, které se svými rozumovými schopnostmi teprve musí dozrát a jejich chováním způsobené škody, často společnost vnímá jako období, jako přechodné stadium, které za krátkou dobu pomine a spíš si toho nevšímá, nebo u dětí vytváří nezájem, kterým nemohou zaujmou a vynutit si tak svoji pozornost, především tu negativní. Dokonce drobné škody, jako je vandalství a znečišťování veřejných zařízení je zahrnuto ve veřejných rozpočtech, které si občané platí ze svých daní.
Česká republika je ale stále na míle vzdálena od takových řešení, protože stále jsou místa, kde platí přísloví : „Škoda každé facky, která padne vedle.“
