Případ Jiřího Horáka, radního pro sport v Ústí nad Labem, lze hodnotit z pohledu právního i etického. Klíčové otázky se týkají toho, zda jeho působení ve sportovních klubech představuje střet zájmů a jaký dopad má jeho činnost na důvěru veřejnosti v rozhodovací procesy.
Podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, střet zájmů nastává, pokud veřejný funkcionář využívá svého postavení k ovlivňování rozhodnutí, která by mohla přinést prospěch jemu nebo osobám blízkým.
- Jiří Horák tvrdí, že se nejedná o střet zájmů, protože není zaměstnancem klubů ani jejich statutárním zástupcem.
- Na druhou stranu, jeho práce pro kluby, které přímo těží z dotací, o nichž spolurozhoduje, může vyvolat podezření, že jeho role ovlivňuje spravedlivé rozdělování financí.
Právní stanovisko by záviselo na konkrétní analýze jeho vlivu na rozhodovací procesy a na tom, zda jeho práce pro kluby skutečně ovlivňuje přidělování dotací.
I když by formálně nemuselo jít o střet zájmů, situace působí neeticky. Horák pracuje pro kluby, které jsou příjemci dotací, a tím vytváří dojem „točení peněz“. Může být vnímán jako osoba, která má skrytou výhodu vůči jiným klubům. Kritici argumentují, že jeho vliv na schvalování rozpočtů, i když není přímý, může být nepřímo významný.
Zastupitelé jako Radek Weber a představitelé některých klubů, jako je Tomáš Hrubý, Horáka brání s tím, že pracuje transparentně a jeho činnost je přínosná pro všechny sporty. Skutečné rozhodování o dotacích je formálně v rukou zastupitelstva, což by mohlo omezovat jeho osobní vliv.
Zatímco právní střet zájmů by musel být podrobně prošetřen, etické otázky zůstávají nevyřešené. Role Jiřího Horáka může být vnímána jako problematická z hlediska transparentnosti a rovného přístupu ke sportovním dotacím. Aby se předešlo pochybnostem, mohl by zvážit:
- Zveřejnění všech příjmů a detailů své práce pro dotčené kluby.
- Dočasné vyloučení z rozhodovacích procesů týkajících se klubů, pro něž pracuje.
- Vytvoření mechanismu, který by posílil nezávislost rozhodování o sportovních dotacích.
Situace ukazuje na potřebu přísnějších pravidel pro střet zájmů v komunální politice, zejména tam, kde dochází k rozdělování veřejných prostředků.