I přes nepříznivé počasí, kdy neustále pršelo a snadné mučení doručoval silný vítr, se 18. dubna sešlo více než dvě stě lidí, kteří se rozhodli zúčastnit pietního pochodu připomínajícího jedno z temných období historie Chomutovska – pochod smrti z dubna 1945. Akce, organizovaná Muzeem čs. opevnění na Kočičáku, měla symbolický start na Hoře Sv. Šebestiána, místě, kudy procházel transport vězňů, kteří se stali obětmi nelidských podmínek a brutálního zacházení.
Účastníci, zahrnující seniory, děti, jednotlivce i celé rodiny, se sešli na náměstí u památníku padlým ve druhé světové válce. Zde položili květiny a zapálili svíčky, čímž zahájili vzpomínkovou cestu. Jiří Piramovský, předseda spolku Muzeum čs. opevnění, emocionálně zdůraznil, že dnešní pochod není zaměřen na přírodní krásy Krušných hor, ale na tragickou historii a útrapy, které mnozí vězni museli snášet: „Oni tehdy neměli pláštěnky, pořádné boty, ani jídlo. Umírali cestou,“ poznamenal.
Na trase, dlouhé 17 kilometrů, se účastníci setkávali s živými obrazy, které ilustrovaly kruté realitě transportu a umožnily jim nahlédnout do hrůz, které byly součástí každodenního života vězňů. Někteří si dokonce odepjali moderní goretexové boty a vyzkoušeli dřeváky, ve kterých museli vězni překonávat dlouhé vzdálenosti, a ochutnali vodnatou polévku, kterou měli k dispozici.
Během cesty míjeli účastníci řadu pomníků a hrobů obětí, u kterých stála čestná stráž. Historik Milan Kopecký z Českého svazu bojovníků za svobodu připomněl, že po válce bylo v Hoře Sv. Šebestiána nalezeno 14 hromadných hrobů s 95 mrtvými a že celkem v Chomutově, včetně hřbitova v Horní Vsi, bylo pohřbeno 111 obětí, přičemž celkový počet mrtvých z tohoto pochodu činil 318. Upozornil také na to, že v severozápadních Čechách přešlo 50 až 90 tisíc účastníků těchto pochodů a na přibližně 134 místech bylo nalezeno okolo 9 tisíc mrtvých.
Pochod uzavřel náročný a emocionální den na hřbitově v Horní Vsi v Chomutově, kde se účastníci shromáždili, aby uctili památku těch, kteří již nikdy nedošli do cíle. Zde zapálili svíčky a při zvuku státní hymny sestoupili do ticha, v úctě k tragickým událostem druhé světové války. Déšť již nikomu nevadil – všichni stáli mlčky a vyjadřovali tak vzájemnou podporu a úctu k obětem, jejichž příběhy zůstávají varováním a připomínkou krutosti války. Akce probíhala v důstojné atmosféře, jež podtrhla význam takových vzpomínek pro současnou i budoucí generaci.
