Vladimír Růžička je známým českým hokejistou, kapitánem a trenérem. Byl u jednoho z největších úspěchů českého hokeje, kterým je beze sporů Nagano 1998.
Jaké byly vaše hokejové začátky, co bylo prvním impulsem hrát právě hokej?
Sportem žiji od dětství. Litvínov hrál nejvyšší hokejovou soutěž, ale v té době jsem hrál ještě fotbal. V jedenácti létech to rozhodnul osud. Jednalo se o dopravu na tréninky. Protože otec dělal na směny, tak bylo jednodušší dojíždět na hokej. Ale musím říct, že mě bavily oba sporty.
Kdo je Vašim životním hokejovým vzorem?
Za hokej to byl jednoznačně Ivan Hlinka, který hrál za národní tým v Litvínově. Hodně jsem ho sledoval na trénincích a při zápasech. Měl jsem od 16 let tu čest s nim hrát v jenom týmu a sdílet společnou kabinu. Bylo mi šestnáct let a byl pro mě splněný sen.
Kam se rád kromě rodiny vracíte, když si odmyslíme hokej, pokud to vůbec jde?
Mým začátkem byl Litvínov, to je taky mé nejoblíbenější místo, kam se vždy vracím. V Litvínově jsem se narodil a mám tady své kořeny.
Jako kapitán jste se profiloval už od hokejových začátků ?
Už od mala jsem byl spíš dravec a bavilo mě dávat góly. Pohyboval jsem se spíš mezi staršími kluky, a to mě hodně naučilo. Kapitán mužstva je pro mě jeden hráč z týmu. Nejdůležitější je právě dobrý tým jako celek.
Změnil Vás hokej v Americe, prý jste byl prvním hráčem po listopadu 89, který do Ameriky odjel?
Krátce po listopadovém převratu v roce 1989 se o všem začalo jednat. Začátkem prosince jsem podepsal smlouvu, a na nový rok jsem odletěl do Edmontonu. V té době takovou smlouvu mohl vyřídit jen Pragosport, aby mě Litvínov uvolnil. V té době nebylo možné, aby si hráč sám odejel jako dnes. Za Edmonton Oilers jsem tu sezónu odehrál 25 utkání.
Provází hokej i vaše děti?
Mám tři děti, syna a dvě dcery . Hokej hrál syn ještě do nedávna. Svou sportovní kariéru ukončil loni ve Slávii Praha.
Co aktuálně Vy a hokeji ?
Momentálně jsem v Ústí nad Labem, kde trénuji Slovan ve druhé národní lize. Cílem celého týmu je co nejdříve se vrátit do první ligy.
Máte nějaké osobní koníčky?
Kromě sportu, který mě provází celý můj život, tak musím říct, že další koníčky nemám. Dnes se snažím víc věnovat dceři a celé rodině.
Vladimír Růžička do reprezentace poprvé nastoupil v roce 1983, kdy s týmem Československa získal stříbrné medaile na hokejovém mistrovství světa v Německu. Tento úspěch si zopakoval o rok později na olympijských hrách v Sarajevu. V roce 1985 pak přispěl k vítězství týmu na domácím mistrovství světa v Praze. Největším reprezentačním úspěchem pak jistě je, že jako kapitán dovedl tým ke zlatým olympijským medailím v Naganu 1998.
Definitivně se rozloučil se svou bohatou hráčskou kariérou v duelu vlastního Výběru s hvězdným Jágr Teamem. Zápas se odehrál dne 5. srpna 2000 ve vršovickém Edenu. Do svého výběru pozval bývalé spoluhráče a kamarády z reprezentace. Ale s hokejem zdaleka neskončil. Dnes stále hokej trénuje a předává své hráčské zkušenosti novým hokejovým talentům.
