Laparoskopická gastropexe – miniinvazivní chirurgická metoda, která spolehlivě zabrání „přetočení“ žaludku psů
Chovatelé psů dobře znají pojem „torze“ (nebo také „přetočení“) žaludku, jež bývá častou doslova noční můrou z pohledu náhlého ohrožení života jejich domácích mazlíčků. Jedná se o smrtelné, náhle vznikající akutní onemocnění, v odborné literatuře označované jako syndrom dilatace a volvulu žaludku – GDV (gastric dilatation-volvulus).
S ohledem na časté dotazy chovatelů, jak lze tomuto závažnému onemocnění co nejspolehlivěji předejít, podáváme stručnou informaci o relativně nové chirurgické možnosti předcházení (prevence) „torze“ žaludku v podobě miniinvazivní laparoskopické gastropexe.
Nejprve si však ve stručnosti, a co možná nejjednodušeji, shrňme několik podstatných skutečností o tomto život ohrožujícím onemocnění, jež je dobré vědět.
Která plemena mohou být postižena a jaké jsou příčiny vzniku GDV?
GDV postihuje zejména velká a obří plemena psů, a to nejčastěji psy s hlubokým a prostorným hrudníkem jako je německý ovčák, německá doga, dobrman a plemena molosů a ohařů. Z menších plemen psů pak tímto onemocněním trpí například baset, bígl nebo čau-čau. Úmrtnost pacientů s tímto onemocněním, se i přes včasný chirurgický zákrok (který je
metodou léčby GDV) pohybuje v rozmezí 15-45 %.
Příčiny vzniku tohoto onemocnění jsou v současné době známé pouze částečně. Jedná se o tzv. polyfaktoriální onemocnění, kde významnou roli při jeho vzniku sehrává řada faktorů, mezi něž patří mimo jiné stres, povaha psa či způsob krmení. Velice důležitou roli hraje dědičné předurčení k tomuto onemocnění. Faktory, které přispívají k rozvoji „torze“ žaludku jsou vysoká rychlost příjmu krmiva, krmení pouze jednou denně, podávání potravy z vyvýšené misky, kdy u jídla pes spolyká větší objem vzduchu a omezování příjmu vody před a po krmení. Literatura uvádí i vliv povahy psa, přičemž pozitivně naladění „šťastní“ psi bývají postiženi méně často než jedinci agresivní, nervózní, nebo bázliví.
Zajímavá, a ne zcela prozkoumaná, je také souvislost výskytu GDV s obdobím roku. Nejvíc případů je zaznamenáváno v měsících listopad, prosinec a leden.
Jak vzniká syndrom dilatace a volvulu žaludku?
GDV je stav, při kterém dojde k zvětšení žaludku s jeho posunem a následným otočením podél osy těla. Někdy dojde pouze ke zvětšení žaludku plynem bez jeho otočení. Tento stav pak nazýváme prostou dilatací žaludku, což je v podstatě mírnější forma tohoto onemocnění, avšak bývá předzvěstí zmíněné „torze“ žaludku.
Pokud se žaludek přetočí, uzavře se mu obrazně řečeno „přívodná“ i „odvodná“ cesta pro potravu obsaženou v žaludku, dochází k nahromadění plynu a tekutiny uvnitř žaludku a k neustálému zvětšování jeho objemu. Takto zvětšený žaludek následně utlačí stěžejní cévy zajišťující návrat krve z těla zvířete k srdci, čímž začne orgánům v těle docházet kyslík a postupně selhávají a odumírají, což vyústí v úmrtí psa za velikého utrpení.
Jaké klinické příznaky GDV pozorujeme?
Mezi nejtypičtější příznaky, které by měly alarmovat každého majitele potenciálně náchylného plemene k tomuto onemocnění, patří neproduktivní nápinky na zvracení, náhlé zvětšení břicha a rychlý nástup šoku. Pes se snaží zvracet pro to, aby se mu ulevilo a snížil nepříjemný tlak v břiše, ale protože jak jsem uvedla výše je přetočením zaškrcen přívod do žaludku, ani při úporné snaze není pes schopen vyzvrátit obsah žaludku a z pusy mu odchází pouze pěna a sliny, nebo vůbec nic.
Dutina břišní se v zadní části žeber a za nimi výrazně vyklene jako by pes polkl nafouknutý kopací míč.
Šok se může projevovat u každého jedince jinak, ale vždy je to nestandardní, naprosto netypické chování pro daného psa. Někteří nervózně popocházejí, dožadují se pozornosti majitele, jiní se naopak straní a snaží se někde schovat. Společným znakem je však výraz zmatení, utrpení a bolesti.
Jaké je řešení syndromu dilatace a volvulu žaludku, pokud se již u pacienta rozvinul?
Pokud na svém psovi chovatel zpozoruje výše uvedené příznaky, není absolutně na co čekat a je nezbytné psa co nejdříve dopravit k veterinárnímu lékaři, který mu poskytne první pomoc, potvrdí diagnózu a následně přistoupí k chirurgické léčbě, při které žaludek zjednodušeně řečeno otočí do správné pozice a trvale přišije ke stěně břišní, což je v současné době v podstatě jediné možné řešení tohoto onemocnění poskytující šanci na záchranu života psa.
Jaká jsou doporučení k omezení četnosti výskytu GDV?
Z preventivních nechirurgických opatření se pro zabránění vzniku či omezení četnosti výskytu torzí žaludku doporučuje klidový režim před a po krmení, „kontrola“ stavu psa 2-4 hodiny po nakrmení, rozložení krmné dávky do 2-3 porcí denně, výběr optimální velikosti granulí atd. Všechna tato doporučení jsou jistě užitečná a mají svůj význam, avšak ne vždy je možné se jimi řídit. Například na dovolené, tréninkových soustředěních, táborech apod., lze velmi obtížně zajistit vyloučení stresu z nového prostředí, klid při krmení, nebo optimální rozložení krmných dávek. Navíc ani při dodržení všech těchto bezesporu opodstatněných preventivních opatření nelze stoprocentně možnost rozvoje torze žaludku vyloučit! Uvážíme-li, že toto onemocnění vyžaduje (většinou v noci!) opravdu urgentní a kvalifikované chirurgické řešení, přidává se zde další komplikace, a to okamžitá dostupnost dostatečně vybaveného veterinárního pracoviště v místě zmíněné dovolené, soustředění, tábora apod., tedy většinou daleko od domova.
Jak lze spolehlivě předejít rozvoji GDV?
Dnes se s rozvojem minimálně invazivních chirurgických technik a s patřičným, i když relativně drahým, vybavením (laparoskop) nabízí nová chirurgická metoda prevence torze žaludku, jakou je laparoskopická gastropexe, což je v podstatě endoskopická technika „fixace“ žaludku ke stěně břišní v jeho fyziologické (přirozené) poloze. Na vyspělých chirurgických pracovištích tato pro pacienta minimálně zatěžující, rychlá a relativně velmi bezpečná metoda předcházení torze žaludku v podstatě nahradila dříve používanou gastropexi s chirurgickým otevřením dutiny břišní (laparotomií). Je současně prokázáno, že při provedení gastropexe se velmi výrazně sníží riziko „přetočení“ žaludku, a to až na 1-4 %. Lze ji přitom volit nejen jako samostatný zákrok, nýbrž i v případech kdy je pacient uveden do narkózy v souvislosti s jiným plánovaným chirurgickým zákrokem (např. kastrace), respektive vyšetřením (rtg vyšetření pro uchovnění jedince apod.). Tak je možno využít „jednu“ anestézii k provedení více úkonů najednou, a tím zatěžovat pacienta co nejméně.
Jaké jsou hlavní výhody preventivních laparoskopických gastropexí?
Patří mezi ně zejména to, že:
- velmi účinně (96 %) předchází možnosti vzniku torze žaludku, která se většinou rozvine v nočních hodinách, s čímž je spojeno riziko zprodlení léčby a ohrožení na životě;
- tento preventivní zákrok je výrazně levnější, než vlastní léčení již vzniklé torze žaludku;
- laparoskopickou preventivní gastropexi lze provést v souvislosti s jiným zákrokem;
- lze ji provést jako „elektivní“ (tj. plánovaný) zákrok, a to po důkladném předoperačním vyšetření pacienta, čímž se snižuje riziko anestetických komplikací (při vzniklé torzi žaludku bývají komplikace spojené s anestézií časté a toto onemocnění se řadí mezi vysoce rizikové a život ohrožující stavy);
- nikoli nepodstatným hlediskem při zvažování případného provedení preventivní gastropexe u rizikových plemen psů je i předejití případným finančním (a samozřejmě i citovým) ztrátám v souvislosti s rizikovou léčbou již rozvinutého onemocnění torze žaludku.
Stručně shrnuto, mezi zásadní výhody uvedených miniinvazivních laparoskopických technik patří mnohem menší bolestivost po operaci, rychlejší rekonvalescence a zkrácení doby hospitalizace. Svou roli při volbě laparoskopických zákroků hraje bezesporu i estetické hledisko spojené s malou operační ránou, a tudíž i jizvou. Pacient bývá ve stejný den po laparoskopické gastropexi propuštěn do domácí péče s třemi přibližně jedno až dvoucentimetrovými jizvami a brzy se navrací k původnímu režimu a aktivitě. Jedná se tedy nejen o zákrok málo zatěžující samotného pacienta, ale také o zákrok pro zkušeného chirurga nepříliš složitý a poměrně rychle proveditelný.
Na druhou stranu však tento chirurgický zákrok vyžaduje od pracoviště speciální vybavení (laparoskopická věž a nástroje, přístroje pro inhalační anestézii a monitoring anestézie apod.) a v neposlední řadě i zkušenosti.
MVDr. Lucie Urbanová, Ph.D.
Veterinární univerzita Brno
Fakulta veterinárního lékařství
