Po té, co naše redakce zveřejnila příběh, který na zastupitelstvu přednesla Ing. Hana Strolená a poukázala na problémy, se kterými se dlouhodobě potýkají majitelé bytů, kde město realizuje projekty sociálních programů. Současná kolice ANO a NOVÝ SEVER se na zastupitelstvu k problému postavila spíš konfrontačně, a proto Hana Strolená odešla ze zastupitelstva nespokojená. Možná proto se věcí začala zabývat opoziční zastupitelka Šárka Jánoškové (Právo, Respekt Odbornost – PRO).
„Reaguji v návaznosti na poslední zasedání zastupitelstva města Chomutova, kde vystoupila Ing. Hana Strolená a poukázala na problémy, se kterými se dlouhodobě potýkají majitelé bytů v Borové ulici v Chomutově. Paní Strolená je místopředsedkyně SVJ, nicméně veřejně vystoupila jako dcera svých rodičů a majitelů bytu předmětného vchodu, aby hájila jejich zájmy. Rodiče jsou senioři zesláblí věkem, kteří již sami potřebuji zastání a pomoc. Mnoho občanů v Chomutově si povzdechne, že podobné problémy řeší mnoho společenstev našeho města, které nemají vidinu nápravy, protože majitel těchto bytů nemá zájem cokoliv řešit nebo je nedohledatelný. Není ani ojedinělé, že majitelem bytu není občan ČR. U zmíněného SVJ se jedná o vleklé problémy od roku 2011. V té době vlastnil mnoho bytů podnikatel pan Josef K. V těchto bytech byli ubytování problémoví nájemníci, kteří ostatním vlastníkům působili potíže, které řeší mnozí obyvatelé Chomutova na sídlištích, kde žijí nepřizpůsobiví občané. Po dlouhých bojích s těmito nájemníky bez zájmu pana podnikatele cokoliv řešit, nabídlo město Chomutov pomocnou ruku s tím, že jim pomůžou situaci vyřešit. Lidé se těšili lepším zítřkům a město se pyšnilo pozitivním úmyslem, jak pomoci ohroženým skupinám zařadit se do běžné společnosti,“ uvádí zastupitelka Jánošková.
Proč tedy paní Strolená vystoupila?
Protože je situace stejně špatná nebo ještě horší a to možná proto, že problém se nevyřešil, ale pokračuje dál. Náměstek Märc uvedl, že město aktivně pracuje s rodinami, kterým bylo nabídnuto sociální bydlení a snaží se tak zamezit táhlým problémům. Přesně tyto informace oslovení členové SVJ nepotvrdili. Komunikace se sousedy jak probíhá soužití s obyvateli sociálních bytů a motivace přítomných vedoucí k dobrým vzájemným vztahům nebyly rovněž potvrzeny. Bohužel žádnou takovou reakci nájemníci zpětně neznamenali. Nikdo se s nimi nesešel a nesnažil se pomoci. Proto situace vygradovala a dlouholetí majitelé bytů chtějí řešení.
Byt v projektu sociálního bydlení je nabídnut rodinám, které jsou sociálně znevýhodněné po splnění kritérii, které jsou zapracované v metodice a prošli výběrem sociální komise. Jedním z bodů, které žadatel musí splňovat je, že aktivně pracuje na zlepšení své sociální situace. Nejedná se však o povinnost pracovat, platit dluhy a ukládat si na penzi, ale třeba vyřídit si dávky státní sociální podpory a hmotné nouze a platit nájem. Zde úspěch sociálních pracovnic, které s rodinami pracují, právě v této fázi ve většině případů končí. Nejedná se však o neschopnost pracovnic, ale slabé motivaci sociálních klientů. Sociální práce s klienty je úspěšná jen tehdy, pokud klient o pomoc stojí a sám se přičiní o změnu. V opačném případě se jedná o vynaložené úsilí, financí a naděje, které nepřináší užitek, ale obráceně. Následně se otevírají potíže, které se špatně řeší. Pokud se jedná o samoživitelku, která pečuje o nezletilé děti, ač tedy s partnerem žijícím ze sociálních dávek, jen stěží město zasáhne ve formě vyloučení rodiny z bytu, kdy připraví děti o střechu nad hlavou. Tyto děti jsou pak vystaveny nebezpečí umístění do náhradních rodin či dětských domovů. V tomto případě by sociální pomoc byla kontraproduktivní. Po uplynutí nájemní smlouvy problémové rodiny, která se nepochybně neprodlouží, se potíže jen odsunou jinam. Nicméně toto období je pro ostatní sousedy v jednom vchodě příliš dlouhé.
V této době přichází další ušlechtilé rozhodnutí, pořízení velmi drahé nemovitosti v Šafaříkově ulici k vybudování startovacích bytů. Zřejmě již existuje koncepce, podmínky a kritéria k přidělení podobného bydlení, které nedovolí, aby v takovém bydlení řešili podobné problémy, čemuž lze zamezit, pokud budou nastaveny velmi přísné podmínky. Zřejmě i existuje průzkum, který zjišťuje zájem rodin či jednotlivců o takové bydlení a nebude se tak naplňovat podobnými potížisty. Startovací byty jsou zajímavým a vítaným projektem, který mladým a potřebným občanům pomůže postavit se na vlastní nohy, ale za jistých předpokladů.
Na základě negativních zkušeností se společenstvími vlastníků se dá předpokládat, že město od záměru vykupovat byty do městského fondu upustí, což by byla velká škoda. Chomutov má velmi mnoho nízkopříjmových a sociálních rodin, které nemají dostatek financí k zaplacení kaucí a předraženého nájemného. Také město Chomutov a jeho vedení ukázalo svou prosociální tvář, která se netýká jen sociálních rodin. Řešením by mohla být koncepce prostupného bydlení, kterou určitá města již aplikují.
Jedná se o návaznost vyššího stupně bydlení od jednorázového přenocování osob bez domova k možnému získání déletrvajícího bydlení. Jednotlivci či rodiny obývají objekty v majetku města, jsou povinni spolupracovat s úřady, kteří zpětně využijí podklady k hodnotící komisi, která přidělí v posledním stadiu samostatný byt. Takový občan prostupuje nezbytnými fázemi a přichází tak s jistou bytovou historii. Jedná se o vypovídají ukazatel jednotlivců, kteří se ocitli v tíživé sociální situaci a došli ke skutečnému rozhodnutí k pozitivním posunu ve svém životě, což uvítá i široká veřejnost. Tuto cestu vnímám jako vhodnou s ohledem na počet sociálních rodin a možností jejich zařazení do společenského života. Takové nájemníky je možné nabídnout soukromým majitelům bytů, neziskovým organizacím a bytovým družstvům. Nezbytné jsou kritéria jako zaměstnanost, bezdlužnost vůči městu a ochota splácet si své minulé dluhy. Po celou dobu plně spolupracuje s úřady a neziskový sektorem ke zlepšení své sociální situace. Kritéria jsou nastavena vysoko, ale jedině takto je možné, aby byty obývali nájemníci, kteří nebudou narušovat soužití. Tento záměr rozhodně nezvýší počet úředníků ani pomáhajících organizací, protože tito pracovníci s těmito občany nepřetržitě pracují, ale musí dojít ke změně celé koncepce sociálního bydlení. Motivace k získání dostupného bydlení a obava z jeho ztráty je silným faktorem, který ovlivní budoucnost celých rodin.
Jedná se o téma, které vyvolává velmi mnoho otázek a podnětů k diskuzi a řekněme také vzbuzuje pohoršení mezi občany, kteří nesouhlasí s podporou jednotlivců, kteří se dle hodnocení ostatních příliš nesnaží, aby změnili svou sociální situaci a tím více, když si vše vlastně zavinili sami. Nicméně sociální péče do naši společnosti patří a jsem si jistá, že mnoho z nás ji během svého života využije, např. v seniorském věku nebo při snížení pracovní schopnosti. Tyto podněty a návrhy od veřejnosti vnímám jako důležitý přínos v sociální oblasti a to především proto, že vycházejí od spoluobčanů mimo sociální sektor a nejsou tak zatíženi odbornou sociální tematikou. V koordinaci se sociálními pracovníky může vzniknout nový směr řešení této složité problematiky.
