Množství zajímavých předmětů si mohou návštěvníci prohlédnout v rámci probíhající výstavy, která připomíná 100. výročí otevření chomutovského muzea. K vidění jsou až do 10. února příštího roku v muzejních prostorech na radnici na náměstí 1. máje.
„Na výstavě jsou zastoupeny téměř všechny muzejní sbírky. Každý předmět představuje to nejpoutavější z dané sbírky,“ shrnula Renáta Klucová z chomutovského muzea s tím, že některé jsou vystaveny vůbec poprvé.
„Velkou zajímavostí je první návštěvnická muzejní kniha s vůbec prvním zápisem ze dne otevření 8. září 1923,“ doplnila.
O sto let zpátky návštěvníky pomyslně přenese interaktivní stroj času. Následně projdou kolem historického nábytku, uvidí předměty ze skla a porcelánu, zbraně, platidla, hodiny, staré elektrospotřebiče, velocipedy, lékárenské vybavení, vzácné obrazy a sochy a také exponáty z přírodovědných sbírek, například minerály, starý herbář a mnoho dalšího
Otevření kulturní instituce před 100 lety je věnována také druhá výstavní expozice, která se nachází v hlavní budově muzea v Palackého ulici. Je interaktivní a zájemci si díky ní mohou zahrát hru Příběh starých věcí.
V ní se stanou muzejníky a poznají jednotlivé muzejní profese – historik, kurátor, archeolog, etnograf či restaurátor. Zároveň se veřejnost může podílet na vytvoření kabinetu kuriozit. „Lidé mohou přinést vlastní předměty, o kterých se domnívají, že patří do muzea,“ poznamenala Klucová.
Oslavy výročí budou pokračovat po celý rok. V červnu otevře muzeum novou expozici archeologie, chystá také exkurze do přírody či přednášky. V září proběhne křest reprezentativní výroční publikace, která popisuje historii muzea a představí to nejzajímavější z muzejní sbírky.
První zmínka o chomutovském muzeu se datuje k roku 1851, kdy „…vrchní učitel Anton Hübel věnoval obci svou sbírku mincí pro podporu vzdělání na gymnáziu a jako příspěvek k založení muzea a zdejší občan pan Johann Schiefer cennou sbírku minerálů ke stejnému účelu…“ Ovšem ještě šedesát let trvalo, než se město začalo touto myšlenkou zabývat vážně.
Zasedání obecního výboru z 25. února 1911 se usneslo „se šlechetnou jednomyslností“ na založení, podpoře a vybavení Městského muzea pro chomutovský a šebestiánský okres a Muzejní společnosti Chomutov a ustavilo společný obecní a muzejní správní výbor. Ustavující schůzi „Muzejní společnosti Chomutov“ svolal starosta dr. Ernst Storch na 19. říjen 1911. V chomutovském divadle byla za účasti asi 45 přítomných zvolena patnáctičlenná rada, v jejímž čele stál c. k. finanční rada Franz Schindler, projednány a schváleny stanovy a roční členský příspěvek. Provoláním z ledna 1912 společnost vyzvala „vlastence všech profesí a stavů“ ke spolupráci a shromažďování různě rozptýlených přírodních a kulturních památek z města a okolí a jejich ukládání na jednom místě. Byla vytvořena oddělení historické a prehistorické, oddělení pro umění a umělecké řemeslo a knihovna se sbírkou rukopisů a listin.
Záhy se začalo scházet mnoho darů od jednotlivců i institucí. Městskou radou byla společnosti přidělena místnost na radnici, která však brzy svou kapacitou nestačila. Vedení města projevilo pochopení a dalo pro muzeum k dispozici další tři místnosti a také Mnišský dvorek. Přesto trvalo celých dvanáct let, než se nashromáždil dostatek exponátů. Městské muzeum bylo 8. září 1923 za nebývalého zájmu poprvé otevřeno veřejnosti. Vedením byl pověřen plukovník ve výslužbě Moriz Schrötter. Od roku 1932 se stal ředitelem muzea dr. Rudolf Wenisch, od dvacátých let městský archivář. Svou jasnou koncepcí a odbornou erudicí nadlouho předurčil rozsah sbírek a charakter moderní muzejní a archivní práce. Muzeum nezaměstnávalo stálé odborné pracovníky, ale smluvně pro něj pracovala řada ve své době uznávaných odborníků (např. pražský historik umění Josef Opitz, archeolog Helmut Preidl). V roce 1937 měla Muzejní společnost 233 členů, kteří se podíleli na mnoha aktivitách, zejména pak na vydávání chomutovské vlastivědy (Heimatkunde). Největší a nejzdařilejší akcí bylo uspořádání výstavy gotického umění severozápadních Čech v r. 1928, která se stala základem dnešní expozice. Muzeum postupně představilo i barokní a rokokové sbírky, český porcelán, miniatury a rovněž díla žijících výtvarných umělců. Velmi dobře pracovalo i prehistorické a přírodovědné oddělení.
Poválečné období přineslo zásadní změny dosavadního úzkého vztahu muzea ke svému městu. Dr. Wenisch, ač nechtěl, odešel v říjnu 1946 do odsunu. Od léta 1945 zastával funkci ředitele akademický sochař Alois Klouda, který měl opět zpřístupnit sbírky veřejnosti. K tomu došlo 28. září 1946. Postupné budování muzejních sbírek z darů a nákupů nahradily svévolné zásahy a organizační přesuny. V divokých poválečných poměrech pohraničí se tehdy nemálo cenných sbírkových předmětů nenávratně ztratilo, naopak muzeum bez potřebné dokumentace přebíralo majetek odsunutých Němců. V muzeu se nevedla žádná evidence sbírek a to ani těch, které do muzea přicházely nově. Staré německé inventáře se buďto ztratily, či pro jazykovou bariéru nebyly používány. Řadu nejcennějších předmětů přebíraly nahodilým výběrem pražské centrální instituce. Návrat k muzejní práci nastal až příchodem ředitele dr. Emila Puchmajera, za kterého se začaly přepisovat staré dochované inventáře a zapisovat nové sbírky. První inventární kniha z roku 1950 obsahuje 1500 předmětů.
Do muzejních fondů byly začleňovány postupně předměty ze zrušených městských muzeí. V roce 1954 byly předány sbírky bývalého rašelinářského muzea v Hoře Sv. Šebestiána, v r. 1963 sbírky městského muzea v Jirkově, v r. 1964 zbylé fragmenty zámeckých sbírek z Červeného Hrádku, v r. 1965 exponáty z vejprtského muzea, v r. 1966 předměty z přísečnického muzea a kláštera alžbětinek v Kadani. V roce 1972 byly začleněny i exponáty městského muzea v Kadani. Nárůst sbírek přinášela i likvidace desítek obcí, zejména důlní činností a vysídlením. Nesporným kladem byl ovšem rozvoj odborné badatelské činnosti. V rámci reorganizace státní správy k 1. 7. 1960 se stalo muzeum okresní institucí. Ředitel Zdeněk Vachata v roce 1961 částečně zpřístupnil po tři roky uzavřené muzeum veřejnosti, v r. 1963 začal vydávat muzejní čtvrtletník „Památky – příroda – život“, ovšem stálé expozice se návštěvníci dočkali až v říjnu 1965. V roce 1969 byla zřízena ve dvou místnostech na Červeném Hrádku pobočka Památník boje proti fašismu, zrušená počátkem 90. let se změnou užívání zámku.
Bohužel, již od poválečné doby se muzeum díky centralizaci sbírek potýkalo s nedostatkem depozitárních a výstavních prostor. Velkou část zabíraly i archivní fondy města Chomutova. Situace se zlepšila v letech 1955-56, kdy byly archiválie přemístěny do jiných budov. V roce 1971 byl nedostatek depozitářů řešen přestěhováním sbírek do nevyhovujícího františkánského kláštera v Kadani. V roce 1981 se muzeum dočkalo rozšíření prostor opravou poloviny bývalého jezuitského gymnázia, kam se přemístilo ředitelství, muzejní knihovna a konzervátorská dílna, 16. září 1983 otevřelo muzeum dočasně expoziční prostory v Klostermannově ulici. Do definitivních prostor se rozšířilo po roce 1990, kdy po bývalém DPV získalo i druhou polovinu gymnázia a přestěhovalo do něj většinu fondů. K 1. lednu 2003 se z Okresního muzea reformou státní správy stalo Oblastní muzeum v Chomutově, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je Ústecký kraj. Muzejní fondy dnes čítají 29 podsbírek s celkovým počtem přes 638 tisíc sbírkových předmětů.
zdroj: idnes.cz, muzeumchomutov.cz
